Prvních 6 měsíců v roli matky jsem si neskutečně užívala a byla jsem šťastná, že má báječná, usměvavá Justina krásně spinká a všechny škarohlídské řeči, že jako rodič se už nikdy nevyspím, se nevyplnily. Jenže po půl roce bylo najednou všechno jinak. 

Buzení po hodině, mnoho pláče, já nevyspaná a každý večer i ráno nešťastná. Nevěděla jsem jak nám pomoc. Na jedné straně na mě vybíhaly rady, jak dítě nechat vybrečet. To pro mě bylo nepředstavitelné. Na straně druhé informace o tom, že je to jen fáze, že musím vydržet, že mě jen potřebuje cítit. Tohle se mi líbilo, tak jsem čekala, byla trpělivá.. 

Uběhly 4 měsíce a já už si zoufale říkala, že vydržím do Justiny prvních narozenin a pak ji prostě odstavím (i přesto, že jsem velký zastánce kojení a věřila jsem, že budu kojit alespoň 2 roky). Naštěstí jsem po dlouhém pátrání objevila citlivé spánkové poradenství. Upravila jsem režim, rutinu, odstranila spánkovou asociaci, zlepšila prostředí…. A stal se zázrak. Brzy budou Justy 2 roky, já pořád spokojeně kojím a všichni doma spokojeně spíme.